Gabe Howard: Hned po těchto zprávách se vrátíme.

Osobně si myslím, že kdybychom už nikdy nečetli žádnou knihu pro dospělé a četli jen knihy pro děti, pravděpodobně bychom se naučili vše, co jsme kdy potřebovali, abychom se skutečně naučili, protože nepotřebujete mnoho slov. Ve skutečnosti si někdy myslím, že čím méně slov, tím lépe porozumět věcem na hlubší úrovni.

Gabe Howard: Miluji to a miluji konkrétně to, co jste řekl o dospělých, kteří knihu používají, a jednou z věcí, které jste zmínili v našem předběžném rozhovoru, bylo, že tuto knihu používají dospělí na celém světě, aby pomohli vyrovnat se s žalem. Můžete to trochu rozvést?

Patrice Karst: Zajímavé je, že když jsem psal, bylo pro mě velmi důležité, aby koncept, že tento neviditelný provázek, který může dosáhnout po celé planetě, který dokáže překonat čas a prostor, mohl jít také k našim milovaným, kteří již nejsou tady na pozemské rovině. A tak jako to slovo používám slovo nebe. Takže v celé knize je jen jedna stránka a jedno slovo, které uniká trvalému fyzickému odchodu. A vydavatel byl opravdu zdrženlivý, aby měl stránku o smrti, protože, oh, je to dětská kniha a my nechceme kanabialica kde koupit mluvit o smrti a používat slovo nebe. A můj comeback, protože to pro mě bylo super důležité, je, že děti budou čelit smrti, ať už to bude jejich morče, jejich křeček, zlatá rybka, prarodiče. Slyší o smrti ve zprávách. Víš, smrt je něco, co je součástí života. A čím dříve to budeme u našich dětí řešit, tím lépe. Nemělo by to být něco, co je tabu. Tak to bylo povoleno. A já používám slovo nebe, protože to pro mě bylo jen jakési univerzální slovo. Nechtěl jsem, aby to mělo nějakou náboženskou konotaci, protože moji čtenáři jsou z každé víry, existuje každé náboženství nebo žádné. A je to jen něžné slovo. Zajímavé je, že to jedno slovo na té jedné stránce v knize, protože kniha není o smutku. Kniha je o lásce a spojení a o tom, jak jsme vždy spojeni, ať se děje cokoliv. Ale kvůli té jedné stránce. Stala se knihou číslo jedna pro děti, která se zabývá smrtí a umíráním. A stala se obrovskou smuteční knihou, kterou používají organizace pro zármutek po celém světě a hospice a nemocnice. A co si jen vzpomenete, protože co by mohlo být pravdivějším tvrzením a co by mohlo být uklidňujícím pojmem, než si uvědomit, že ti, které milujeme, již nejsou mezi námi, že stále máme neviditelnou strunu, která k nim sahá a které můžeme zatáhněte za něj a ucítí to. A když je postrádáme, tahají nás zpátky.

Gabe Howard: Ve hře The Invisible Leash se vrháte na smrt. Velký rozdíl je v tom, že neviditelný provázek je mezi lidmi a neviditelné vodítko mezi člověkem a jeho mazlíčky. Ale další rozdíl mezi těmito dvěma knihami je v tom, že The Invisible Leash mluví výslovně o smrti.

Patrice Karst: Mm-hmm.

Gabe Howard: Smrt domácího mazlíčka.

Patrice Karst: Ano. Víte, během let jsem dostal tolik dopisů od lidí, kteří říkali, že jsme použili neviditelný řetězec, abychom pomohli našemu dítěti vyrovnat se se smrtí jejich kočky nebo psa. Napadlo vás někdy napsat knihu, která by byla konkrétně o ztrátě zvířete? A proto jsem to udělal, protože jsem si myslel, že je důležité, aby existovala i samostatná kniha přímo o zvířatech. Ale ano, se smrtí se vyrovnáváme po hlavě. Ale i lásku řešíme hlava nehlava. Dvě hlavní postavy jsou Emily a Zach a Emily ztratila kočku a Zach ztratil svého psa. A tito dva přátelé se vydají na klikatou procházku čtvrtí, kde začnou diskutovat o svých milovaných zvířatech. A v Zachově případě, jak velkou bolest Zach stále má. Přestože se Emily nyní vypořádala se svým zármutkem a nyní si je absolutně vědoma neviditelného vodítka, které má ke své kočičce, která je nyní ve velkém, a Zach to chce vědět, no, kde je tohle skvělé? Nevěřím v nic velkého. A je to krásné, protože na konci příběhu Zach absolutně cítí spojení, které má s Joe-Joe, jeho psem ve velkém. A ano, vypořádáme se se smrtí hlava nehlava. Ale velká část knihy je o radosti, kterou Zach míval s Joe-Joem, když byl Joe-Joe naživu, a o tom, jak toto spojení stále existuje a že si může pořídit dalšího psa a nikdy neztratí své spojení s Joe-Joem. .

Patrice Karst: Myslím, že je to jemný příběh a myslím si, že je důležitý, protože jak jsem řekl dříve, děti se vypořádají se smrtí, zvláště se smrtí zvířat. Nikdy nezapomenu, že jsem byl na výletě s Elim, mým synem, když byl velmi malý. A na naší túře po stezce jsme narazili na mrtvého ptáka. A pomyslel jsem si, ó můj bože, tohle je moje chvíle. Víš, to je ono, budu tady muset probrat smrt a probrat to s ním. A pták měl všude kolem sebe spoustu mravenců. A Eli se zastavil a řekl: Mami, to je mrtvý pták. A já řekl, ano, je. Řekl jsem, ale neboj se, zlato. Víte, že pták je nyní s Bohem v nebi. A on jde: No, vlastně ne, mami, ten pták je s mravenci. A bylo to jako jeden z těch okamžiků, které, víte, děti jsou tak doslovné. A bylo to vtipné. Chci říct, bylo to jako, víš, musel jsem se prostě zastavit a smát se. Ano, ano, ano, máte pravdu. Pták je právě teď s mravenci. No, ale ano, vypořádáme se se smrtí po hlavě. A myslím, že je důležité to dělat.

Gabe Howard: To je neuvěřitelné. Mockrát vám děkuji, že se s pojmy jako smutek a smrt vypořádáváte po hlavě, protože ať už se s tím vypořádáte po hlavě nebo ne, je to běžné. Nemůžeme se tomu vyhnout. Jak jsi řekl na procházce, narazil jsi na mrtvého ptáka. Je také zobrazován v popkultuře. Víte, dokonce i Bambi, což je film od Disneyho s hodnocením G, který vyšel ve 40. letech, Bambiho matka zemřela. Takže toto není nový koncept. Smrt je a vždy byla kolem nás.

Patrice Karst: Mm-hmm.

Gabe Howard: A rodiče vždy bojovali s tím, jak to řešit.

Patrice Karst: Správně. Že jo.

Gabe Howard: Takže děkuji.

Patrice Karst: Nemáte zač. Moje potěšení. Je to smutné téma, ale když si uvědomíme, že neviditelná šňůrka nebo neviditelné vodítko jsou skutečné, stane se to mnohem méně smutné.

Gabe Howard: Patrice, řekněme, že za tebou přišel rodič a zeptal se tě, jak pomoci jeho dítěti vyrovnat se se smutkem a ztrátou. Jaké jsou některé z nejdůležitějších rad, které byste mohli nabídnout?

Patrice Karst: Řekl bych, že nejdůležitější je nechat dítě mluvit a skutečně mu naslouchat a povzbuzovat je, aby vyjádřilo všechny své pocity a otázky, strachy a smutky a nesnažilo se to uklidit opravdu hezky a rychle. A teď pojďme k něčemu šťastnému. A o to se snaží mnoho rodičů a dospělých, protože smutek je špinavý. Je to bolestivé. A myslím, že se bojí, že když stráví příliš mnoho času vyrovnáváním se se smutkem, prodlouží to bolest a utrpení dítěte, když je opak pravdou. Čím více smutku a opravdovosti dokážou být se svým dítětem a dát dítěti prostor a čas, ať už je to cokoliv, pokud o tom dítě potřebuje mluvit každý den, víte, celé měsíce, je to v pořádku. Jinými slovy, nechat dítě být průvodcem a být skuteční s vlastními odpověďmi. A klidně projevte svůj vlastní smutek, ukažte své vlastní slzy, ukažte svůj vlastní smutek. Ale pak to posunout na další úroveň, pokud budou používat neviditelnou strunu jako odrazový můstek. Myslím, že nejdůležitější věcí, pokud jde o smutek a léčení smutku, je ano, uznat, že fyzický odchod toho člověka nebo toho zvířete je skutečný a je to bolestivé a je to hrozné a je to smutné a je to hodné slz a je to hodné vzlyků a stojí za to cítit prázdnotu v srdci, kde ten člověk býval, víte, a jeho fyzickou přítomnost.

Patrice Karst: Ale pak uzdravení přichází z uvědomění, že ten člověk, to zvíře není od nás odpojeno. Že k té osobě skutečně stále máme spojení. A nyní je to neviditelné spojení v tom, že toho člověka už neuvidíme, alespoň ne v tomto životě. Ale stále máme spojení. A myslím, že to je důvod, proč je neviditelná struna tak léčivá. A to je místo, kde rodič může svému dítěti skutečně pomoci, je pomoci jeho dítěti uvědomit si. Vezměme si například babičku. Babička umírá a dítě je ochuzeno kvůli tomu, že to dítě má stále vztah k babičce. Babička je pořád jen objetí a tahání po neviditelné struně pryč. A láska je věčná. A jak jsem řekl dříve, přesahuje čas a prostor. A to, že zde není fyzická přítomnost tohoto člověka, neznamená, že jeho duše nemůže cítit jejich spojení na struně a my je můžeme cítit.

Gabe Howard: Hned po těchto zprávách se vrátíme.

Zpráva pro sponzora: Ahoj lidi, tady Gabe. Hostuji další podcast pro Psych Central. Jmenuje se Not Crazy. Moderuje se mnou, Jackie Zimmerman, Not Crazy, a je to všechno o tom, jak procházet naše životy s duševními chorobami a obavami o duševní zdraví. Poslouchejte nyní na Psych Central.com/NotCrazy nebo na svém oblíbeném přehrávači podcastů.

Sponzorská zpráva: Tato epizoda je sponzorována BetterHelp.com. Bezpečné, pohodlné a cenově dostupné online poradenství. Naši poradci jsou licencovaní a akreditovaní profesionálové. Vše, co sdílíte, je důvěrné. Naplánujte si bezpečné video nebo telefonní sezení a navíc chatujte a pište textové zprávy se svým terapeutem, kdykoli budete mít pocit, že je to potřeba. Měsíc online terapie často stojí méně než jedno tradiční setkání tváří v tvář. Přejděte na stránku BetterHelp.com/PsychCentral a zažijte sedm dní bezplatné terapie, abyste zjistili, zda je online poradenství pro vás to pravé. BetterHelp.com/PsychCentral.

Gabe Howard: Znovu diskutujeme o Neviditelné struně s autorem Patricem Karstem. Jedna z věcí, která mě překvapila, když jsem dělal průzkum pro show, byla, že jsem si říkal, počkejte, tahle kniha je stará 20 let. Často dostávám knihy, které jsou ve fázi před vydáním nebo které vyšly v posledním roce. Téměř nikdo není stále schopen vydat knihu o 20 let později a mít stále takovou důležitost. A to tvoří základ pro mou další otázku. Co jste viděli za posledních 20 let od začátku této knihy do dneška? Změnilo se něco nebo je to úplně stejné jako před 20 lety? Musel jsi knihu vůbec aktualizovat? Reagují čtenáři stejně?

Patrice Karst: Jo. Byl to jeden z těch skutečných vydavatelských zázraků, protože na tuto knihu nikdy nebyla žádná reklama, když jsem ji vydal. Šel jsem do velmi malého nakladatelství, které nikdy předtím nenapsalo dětskou knihu. Velmi malý vydavatel, žádná distribuce. A byl jsem vděčný, že kniha vyšla. A byl jsem na jiných projektech. A upřímně řečeno jsem do toho nevložil příliš mnoho energie. Ale začal jsem dostávat krásné dopisy od čtenářů, které mi řekly, že tato kniha přinesla jim a jejich dětem velkou útěchu. A víte, prodalo se to, ale ne obrovské množství kopií. A pak asi před sedmi nebo osmi lety tu byl rodič Sandy Hook, ne rodič dítěte, které zemřelo, ale přeživší, který napsal a řekl, že kniha přinesla velkou útěchu jeho dceři, když tolik jejích spolužáků byl zabit a děkoval mi za to. A to mi evidentně utkví v paměti. A bylo to přesně v té době, kdy jsem si všiml tohoto fenoménu počínaje knihou. A nevím, čím to začalo. Vypadalo to, jako by to byla řetězová reakce. Rozvodoví právníci a nemocnice a hospice a armáda a vězeňský systém a organizace pro adopci pěstounské péče, organizace pro pozůstalé, učitelé, psychologové, terapeuti. Seznam pokračuje. Najednou kniha vybuchla jako ústní podání. A jedna z těch věcí, o kterých každý autor sní, je v podstatě to, aby se vaše kniha stala virální. A chtěl jsem dát knihu Nový život s velkým nakladatelstvím, protože jsem věděl, že pokud se tohle všechno může stát, není to ani ve velkých řetězcích. Teda, opravdu to tak bylo

Gabe Howard: Páni.

Patrice Karst: Víte, neexistovala žádná distribuce. A chtěl jsem nové umění, osvěžující, krásné nové umění. A díky Boží milosti, kismetu a zázrakům se knihy zmocnily Malé, hnědé knihy pro mladé čtenáře a zamilovali si ji. A nejen, že se do něj zamilovali, ale mezitím jsem napsal se svou spoluautorkou, Dr. Danou Wyss, PhD., vytvořili jsme sešit Invisible String Workbook, který jde ruku v ruce s neviditelným řetězcem a přináší knihu všem novým úrovně s kreativními aktivitami, které mohou děti použít pro knihu a neviditelné vodítko a neviditelnou síť. A právě je koupili všechny. A minulý rok v říjnu vydali paperback s nádherným novým uměním od Joanne Lew-Vriethoffové, mé skvělé ilustrátorky všech neviditelných značkových knih. A tak vydají knihu a je to jen letělo. je staženo. Lidé milují nové umění. A nyní je v každém obchodě, Target a Wal-Mart a Barnes Ušlechtilé a prostě všude, na co si vzpomenete. A prodali jsme italská práva, korejská práva, francouzská, španělská a slovinská práva. Takže to jde globálně. A je to jen velmi, velmi, velmi vzrušující období. Ale změnilo se něco? Ne. Lidé jsou stále lidé. Láska je pořád láska. Smutek je stále smutek. A proto je o 20 let později jako celá další generace. Děti, které vyrostly s touto knihou, nyní mají vlastní děti. Takže je to prostě úžasný, úžasný, úžasný zážitek.

Gabe Howard: To, co na tom příběhu miluji nejvíc, jsou roky. Měří se to v letech mezi dobou, kdy jste knihu napsali, vydali knihu, a pak to šlo, slova, která používáte, byla virální.

Patrice Karst: Oh, ano. Pravděpodobně 14. Jo.

Gabe Howard: Tolik lidí je prostě, stane se to i mně? Je to, co mám, dobré? A víte, když se to nestane během prvních pár týdnů nebo prvních pár měsíců, lidé to vzdají a vy jste vydrželi. A díky tomu se vaší knihy prodalo hodně přes půl milionu výtisků a má spin off. A jde to opravdu, opravdu silně. Myslím, že tam je neuvěřitelná lekce pro lidi, kteří pracují na svých snech. Své

Patrice Karst: Rozhodně.

Gabe Howard: Nestane se to, když jste chtěli, ale. Ale mohlo.

Patrice Karst: Vše v Božím čase. A pokud kniha nebo poselství, pokud má být vaše poselství slyšeno, bude vyslyšeno. To je fenomén, který mě naprosto překvapil, úžasem a radostí. Ale myslím, že máš pravdu. Myslím, že když dáme zprávu do světa, není to na nás. Víte, je to jako bychom se museli vzdát výsledků. Byli jsme povoláni, abychom něco napsali nebo vytvořili. Naším úkolem je vytvořit to a dát to tam. A pak je opravdu na osudu, aby rozhodl, co se s tím stane. Naším úkolem je dát to tam.

Gabe Howard: Přesně tak. Nemohl jsem více souhlasit. Pojďme na chvíli změnit rychlost a promluvit si o vaší práci s Dr. Wyssem. A důvodem je to, že nyní je to doprovodný sešit. Víte, začalo to jako příběh a my víme, že ten příběh pomohl stovkám tisíc lidí. Ale teď máte pracovní sešit a tento doprovodný sešit.